Organizace času – můj příběh

sxc time mOd chvíle, kdy jsem začala pracovat jako výživový poradce na volné noze, jsem s tím bojovala. Dlouhou dobu ne příliš neúspěšně. Úkoly se mi hromadily, zapomínala jsem na důležité věci, cítila jsem se vyčerpaná, i když podle dokončených úkolů to vypadalo spíš na odpočinkový den. Začala jsem cítit nutnost se v oblasti organizace času začít systematicky vzdělávat. Přečetla jsem několik knih, vyslechla mnoho přednášek koučů osobního rozvoje, byla na několika školeních, vyzkoušela jsem různé metody.

Také bojujete? Přečtěte si o tom, jak jsem bojovala já, třeba najdete inspiraci.

Dříve jsem opravdu organizaci času podceňovala. Nechci se vymlouvat, ale při studiu na vysoké škole jsem přišla o všechny svoje dobré návyky. Z mého života se stal jeden velký chaos (proložený jen ne vždy pravidelnými návštěvami přednášek a univerzitní knihovny a občasnými brigádami), kdy člověk může všechno a musí jen velmi málo. Vlastně několik měsíců nemusí téměř nic a potom vše dožene během „zkouškového období“. Anebo taky ne.

První dobrý pracovní návyk jsem získala ještě před přestěhováním do Brna. Zvykla jsem si večer co večer po práci zasednout ke psaní. Buď jsem psala články na blog, nebo jsem četla a vypracovávala jednotlivé lekce kurzu Jak napsat knihu Reného Nekudy. Nakonec z toho vzniklo asi 10 stránek čistopisu a snad 30 stránek poznámek o psaní. Ambiciózní projekt napsání knihy zůstal prozatím nedokončený, ale jako životní lekce to bylo k nezaplacení. Všem kdo potřebují pomoci s motivací v tomto oboru kurz velmi doporučuji.

Po přestěhování jsem začala pracovat jako poradce pro zdravou výživu, ale organizačně jsme se opět ocitla v chaosu. Za ty poslední dva roky jsem se stěhovala celkem 4x, což je pro vytváření jakýchkoliv návyků vždy velmi destruktivní. Nejdřív jsem začala chaos krotit prostými metodami, zapisovala jsem si všechny naléhavé úkoly, ale jak už jsem psala v úvodu, nedařilo se a musela jsem se začít v této problematiku vzdělávat.

Vyzkoušela jsem různé metody, např. vybrat si vždy jen 5 úkolů na 1 den (to aby se člověk nedostal do paralýzy kvůli příliš velkému počtu úkolů ke splnění), online nástroj Doit.im, označování priorit, ale i když jsem dokázala pokročit, stále to nebylo ono.

Nakonec jsem ze všech prostudovaných a odposlechnutých metod nejvíc ocenila práci Stephena Coveye, metodu kaizen propagovanou Marií Michaličkovou, systém budování návyků Pavla Říhy a téměř vědecké shrnutí Petra Ludwiga v knize Konec prokrastinace. Společně s dalšími poučkami o návycích úspěšných lidí a osobním rozvoji jsem si sama pro sebe vytvořila (a stále tvořím a zdokonaluji) metodu, jak zorganizovat svůj čas. A tentokrát nejen ten pracovní.

Snažím se dívat na svůj život ze širší perspektivy, začleňovat do plánů nejen práci, ale i sociální život (rodinu, přátele, kolegy v různých oblastech) a relaxaci, na kterou ve svých plánech lidé často zapomínají. Neplánuji pouze po dnech, ale po týdnech, nepíšu si celé velké úkoly, ale pouze jejich části, nedávám si na jeden den víc úkolů než můžu zvládnout a snažím se dokončit každý den alespoň jeden celý úkol.

Tímto způsobem se mi daří nejen postupně dohánět i starší resty a kráčet vpřed ve většině životních oblastí, ale navíc se i radovat z dokončené práce a nepodléhat nátlaku přicházejících úkolů, které jsou často méně důležité, než se na první pohled tváří, ani často zmiňované prokrastinaci.

Ráda se s vámi podělím o tyto i další poznatky a metody organizace času – buď v dalších článcích na tomto blogu, nebo naživo na workshopu Organizace času, kde se dozvíte další podrobnosti a naučíte se tento systém používat.

Image copyright: free/Carol Kramberger

Líbí se vám článek?

Share to Google Plus

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>